Jó 21

¹ A odpovídaje Job, řekl:

² Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

³ Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

⁴ Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

⁵ Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

⁶ Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

⁷ Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

⁸ Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

⁹ Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

¹⁰ Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

¹¹ Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

¹² Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

¹³ Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

¹⁴ Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

¹⁵ Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

¹⁶ Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁷ Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

¹⁸ Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

¹⁹ Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

²⁰ A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

²¹ O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

²² Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

²³ Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

²⁴ Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

²⁵ Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

²⁶ Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

²⁷ Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

²⁸ Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

²⁹ Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

³⁰ Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

³¹ Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

³² A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

³³ Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

³⁴ Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.