Lucas
28. To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.
29. I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
30. Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
31. A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.
32. Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.
33. A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?
34. A oni řekli: Pán ho potřebuje.
35. I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.
36. A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
37. Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
38. Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
39. Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.
40. I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.
41. A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
42. Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.
43. Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
44. A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.
45. A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
46. Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.
47. I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.
48. A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.
Capítulo 20.
1. I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2. I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3. I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4. Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5. Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6. Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7. I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8. I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9. I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10. A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11. A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12. I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13. Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14. Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15. A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16. Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17. A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18. Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19. I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20. Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21. I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22. Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23. Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24. Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26. I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27. Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
28. Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29. I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30. I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31. A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32. Nejposléze po všech umřela i žena.
33. Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34. A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
35. Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
36. Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37. A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38. Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39. Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40. I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41. On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42. A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43. Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44. Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45. I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46. Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47. Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Capítulo 21.
1. A pohleděv, uzřel lidi bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.
2. Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla dva šarty.
3. I řekl: Vpravdě pravím vám, že vdova tato chudá více uvrhla nežli všickni jiní.
4. Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.
5. A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i jinými okrasami ozdoben byl, řekl:
6. Načež se to díváte? Přijdouť dnové, v nichžto nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
7. I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?
8. On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Že já jsem Kristus, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.
9. Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prve býti, ale ne ihned konec.
10. Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.
11. A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.
12. Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se vám budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vladařům pro jméno mé.
13. A toť se vám díti bude na svědectví.
14. Protož složtež to v srdcích vašich, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.
15. Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréžto nebudou moci odolati, ani proti vám ostáti všickni protivníci vaši.
16. Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.
17. A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé.
18. Ale vlas s hlavy vaší nezahyne.
19. V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.
20. Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tedy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.
21. A tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo uprostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.
22. Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.
23. Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv Boží nad lidem tímto.
24. I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.
25. A budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,
26. Takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.
27. A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.
28. A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav vašich,protože se přibližuje vykoupení vaše.
29. I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.
30. Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest léto.
31. Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, věztež, že blízko jest království Boží.
32. Amen pravím vám, že nepomine věk tento, ažť se toto všecko stane.
33. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.
34. Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a vnáhle přikvačil by vás ten den.
35. Nebo jako osidlo přijde na všecky, jenž přebývají na tváři vší země.
36. Protož bděte všelikého času, modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.
37. I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.
38. A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.
Capítulo 22.
1. Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
2. I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
3. Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
4. A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
5. I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6. A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7. Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
8. I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9. A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10. On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11. A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
12. A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13. I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14. A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15. I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
16. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17. A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18. Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19. A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20. Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
22. A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23. Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
25. On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
27. Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30. Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31. I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
32. Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33. A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34. On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
35. I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36. Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
37. Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
38. Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39. A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40. A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41. A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42. Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43. I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44. A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45. A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46. I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47. A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48. Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
49. A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50. I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
51. A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
52. I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
53. Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
54. A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
55. A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56. A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57. A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58. A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59. A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
60. I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61. I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62. I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63. Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64. A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65. A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66. A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
67. Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68. A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
69. Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
71. A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Capítulo 23.
1. Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2. A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3. Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4. I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5. Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6. Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7. A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8. Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.
9. I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10. Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.
11. A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12. I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13. Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14. Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.
15. Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16. Protož potresce ho, propustím jej.
17. Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.
18. Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.
19. Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20. Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.
21. A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!
22. A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.
23. Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.
24. Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25. I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26. A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
27. I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
28. A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29. Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30. Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
31. Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32. Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33. A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
35. I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36. Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37. A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
38. A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39. Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
41. Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44. A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45. I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
46. A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47. A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48. A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49. Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
50. A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51. Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
52. Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
53. A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
54. A byl den připravování, a sobota se začínala.
55. Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.
Comente sobre este trecho da bíblia
Esboço de Lucas
- Apresentação Capítulo: 1.1-4
- Nascimento e infância de João Batista e de Jesus Capítulo: 1.5-2.52
- O trabalho de João Batista Capítulo: 3.1-20
- O batismo e a tentação de Jesus Capítulo: 3.21-4.13
- O trabalho de Jesus na Galiléia Capítulo: 4.14-9.50
- Da Galiléia até Jerusalém Capítulo: 9.51-19.27
- A última semana de Jesus em Jerusalém Capítulo: 19.28-23.56
Você está lendo Lucas na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Novo Testamento, tem 24 capítulos, e 1151 versículos.