Jó 23

¹ Jób na to odpověděl:

² "Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.

³ Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,

⁴ předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.

⁵ Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.

⁶ Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.

⁷ Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci.

⁸ Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,

⁹ jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvídím to.

¹⁰ Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.

¹¹ Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se,

¹² od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

¹³ Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.

¹⁴ Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.

¹⁵ Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.

¹⁶ Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.

¹⁷ Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.