Jó 34

¹ Na to navázal Elíhú slovy:

² "Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.

³ Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.

⁴ Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.

⁵ Jób řekl: »Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.

⁶ Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.«

⁷ Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,

⁸ spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;

⁹ řekl: »Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.«

¹⁰ Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.

¹¹ Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.

¹² Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.

¹³ Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?

¹⁴ Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,

¹⁵ tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.

¹⁶ Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.

¹⁷ Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

¹⁸ Je snad možno říci králi: »Ty ničemo« nebo urozeným: »Svévolníku«?

¹⁹ Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.

²⁰ Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.

²¹ Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.

²² Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.

²³ Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.

²⁴ Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;

²⁵ je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.

²⁶ Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,

²⁷ za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,

²⁸ takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.

²⁹ Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,

³⁰ aby nekraloval člověk – rouhač a nestal se svůdcem lidu.

³¹ Sluší se doznat Bohu: »Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.

³² Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.«

³³ Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!

³⁴ Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:

³⁵ »Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.

³⁶ Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.

³⁷ Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.«"