1. A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2. Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

3. Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

4. Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

5. Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

6. Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

7. Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

8. Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

9. Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

10. A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

11. Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

12. Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

13. Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

14. Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

15. Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

16. Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

17. Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

18. On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

19. Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

20. Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

21. Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22. Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

23. Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

24. Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

25. Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

26. A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

27. Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

28. Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

29. Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

30. Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

1. Tedy odpověděl Job a řekl:

2. Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3. Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4. Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5. Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6. Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7. Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8. Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9. By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10. Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11. Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12. Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13. On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14. A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15. Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16. Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17. Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

1. Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

2. Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

3. Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

4. Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

5. Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

6. Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

7. Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

8. A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

9. Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

10. Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

11. Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

12. Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

13. Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

14. Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

15. Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

16. Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

17. Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

18. Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

19. Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

20. Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

21. Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

22. Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

23. Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

24. Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

25. Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

1. Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2. Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho.

3. Zdaliž jest počet vojskům jeho? A nad kým nevzchází světlo jeho?

4. Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy?

5. Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

6. Nadto pak smrtelný člověk, jsa jako červ, a syn člověka, jako hmyz.

1. A odpovídaje Job, řekl:

2. Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?

3. Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?

4. Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?

5. Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.

6. Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.

7. Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.

8. Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.

9. On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.

10. Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.

11. Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

12. Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.

13. Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.

14. Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

1. Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2. Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3. Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4. Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5. Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6. Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7. Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8. Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9. Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10. Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11. Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12. Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13. Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14. Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15. Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16. Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17. Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18. Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19. Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20. Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21. Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22. Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23. Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Significados: Elifaz, Nebo.

Você está lendo na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 42 capítulos, e 1060 versículos.