1. Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2. Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3. Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4. Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5. Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6. Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7. Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8. Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9. Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10. Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11. Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12. Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13. Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17. A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18. A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19. Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20. Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21. Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22. Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23. Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24. Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25. Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

1. Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2. Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3. Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4. Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5. Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6. Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7. V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8. Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9. Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10. V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11. Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12. Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13. Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14. Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15. Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16. A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17. Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18. Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19. Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20. Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21. Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24. Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27. Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30. Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31. A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

1. Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2. Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3. Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4. Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5. Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6. Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7. Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8. Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9. Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10. Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11. Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12. Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13. Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14. Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15. Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

16. Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17. A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18. Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19. Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20. Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21. Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22. Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23. Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24. Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25. Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26. Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27. Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28. I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29. Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30. Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31. Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32. Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33. Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34. A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35. Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36. Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37. Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38. Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39. Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40. Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

Significados: Nebo.

Você está lendo na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 42 capítulos, e 1060 versículos.