1. A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2. Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3. Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4. Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5. Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6. I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7. Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8. Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9. Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10. A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11. Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12. A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13. Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14. Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15. Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16. Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17. Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18. Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19. Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20. Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21. Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22. Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

1. Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2. Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3. Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4. Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5. Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6. Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7. Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8. Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9. Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10. Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11. Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12. Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13. Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14. Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15. Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16. Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17. Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18. A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19. Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20. Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21. Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22. A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23. Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24. Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25. I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26. Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27. Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28. Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29. Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30. Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31. Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32. Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33. Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

1. Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2. Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

4. Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

6. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

7. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

8. A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9. Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

10. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11. Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

12. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

13. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

14. Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

15. Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

16. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

17. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18. Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

19. Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20. V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21. Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

22. Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

23. Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24. Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

25. Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

26. Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

27. Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

28. Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29. (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

30. Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31. Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

32. Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

33. Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34. Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35. Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36. Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37. Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

1. Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2. Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3. Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4. Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5. Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6. Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7. Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8. Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9. Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10. Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11. On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12. Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13. A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14. Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15. Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16. A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

1. Zatím přidal Elihu, a řekl:

2. Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

3. Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

4. V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

5. Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

6. Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

7. Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

8. Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

9. Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

10. A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

11. Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

12. Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

13. Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

14. Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

15. Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

16. A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

17. Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

18. Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

19. Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

20. Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

21. Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

22. Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

23. Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

24. Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

25. Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

26. Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

27. On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

28. Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

29. (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

30. Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

31. Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

32. Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

33. Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

1. Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

2. Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

3. Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

4. Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

5. Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

6. Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

7. Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

8. Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

9. Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

10. Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

11. A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

12. Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

13. Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

14. Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

15. Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

16. A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

17. Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

18. Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

19. Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

20. Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

21. Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

22. Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

23. Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Significados: Nebo.

Você está lendo na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 42 capítulos, e 1060 versículos.