1. Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

2. Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

3. Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

4. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

5. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

6. Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

7. Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

8. Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

9. Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

10. Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

11. I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

12. Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

13. Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

14. Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

15. A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

16. Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

17. Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

18. Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

19. Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

20. Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

21. Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

22. Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

23. Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

24. Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

25. Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

26. Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

27. Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

28. Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

29. Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

30. Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

31. Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

32. Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

33. Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

34. Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

35. Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

36. Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

37. Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38. Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

39. Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

40. Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

41. Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

1. Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2. Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3. Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4. Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5. Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6. Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7. Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8. To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9. Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10. Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11. Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12. Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13. Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14. A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15. Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16. Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17. Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18. Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19. Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20. Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21. Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22. Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23. Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24. S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25. Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26. Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27. Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28. Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29. Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30. Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

1. Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

2. Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Significados: Nebo.

Você está lendo na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 42 capítulos, e 1060 versículos.