Salmos

1. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

2. Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

3. A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

4. Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

5. Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6. Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7. A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

8. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

9. Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

10. Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

11. Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12. Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14. Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

16. Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

17. Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18. Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

19. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20. Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

22. A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

23. Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24. Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25. Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

26. Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

27. Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

28. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29. Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30. I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

31. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

32. Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

33. Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

34. Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

35. Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36. I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

37. Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

38. Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39. A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40. Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41. Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42. Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

43. Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

1. Píseň a žalm Davidův.

2. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

3. Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

4. Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

5. Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

6. Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

7. Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

8. Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

9. Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

10. Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

11. Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

12. Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

13. Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]

1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2. Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3. A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4. Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5. Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6. Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7. Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8. Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9. Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10. Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11. Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12. Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13. Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14. Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15. Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16. Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17. Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18. A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19. Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20. Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21. Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22. Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23. Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24. Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25. Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26. Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27. Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28. Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29. Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30. Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31. Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

1. Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

2. Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.

3. Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.

4. Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

5. Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.

6. Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.

7. Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

1. Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;

2. Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;

3. Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.

4. Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.

5. Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.

6. Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.

7. Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.

8. Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.

9. Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.

10. Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.

1. Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

2. Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

3. Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.

4. Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

5. Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

6. Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.

7. Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

8. Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.

9. Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.

10. Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.

1. Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.

2. Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.

3. Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.

4. Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.

5. Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?

6. Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.

7. Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,

8. Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.

9. Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.

1. Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,

2. Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.

3. To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.

4. Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.

5. Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?

6. Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?

7. Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,

8. Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.

1. Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

2. Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

3. Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

4. Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

5. Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

6. Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

7. Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

8. Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

9. Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

10. Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

11. Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

12. Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

13. Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

14. Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

15. Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

16. Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

17. Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

18. Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

1. Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.

2. Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.

3. Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.

4. I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

5. Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.

6. Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.

7. Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.

8. Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.

9. Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.

10. Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.

11. Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

12. Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?

13. Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

14. Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.

15. Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

16. Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.

17. Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

18. Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,

19. V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.

1. Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.

2. Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.

1. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.

2. Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.

3. Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.

4. Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.

5. V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.

6. Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?

7. Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.

8. Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.

9. Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

10. Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

11. Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

12. Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

13. Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.

14. Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.

15. Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,

16. Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.

17. Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.

18. Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.

19. Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.

20. Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.

21. Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.

22. Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.

23. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.

24. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.

25. Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.

26. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.

27. Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.

28. Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.

29. Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

1. Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

2. Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

3. Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

4. Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

5. Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

6. Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

7. Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

8. Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

9. Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

10. Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

11. V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

12. Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

13. Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

14. Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

15. O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

16. V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

17. Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

18. Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

19. Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

20. Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

21. Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

22. Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

23. Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

24. Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

25. Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

26. Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

27. Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

28. Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

29. Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

30. Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

31. Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

32. Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

33. He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

34. Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

35. Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

36. Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

37. Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

38. Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

39. Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

40. Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

41. Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

42. Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

43. A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

44. I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

45. A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

46. Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

47. Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

48. Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

49. Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

50. Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

51. Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

52. Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

53. Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

54. Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

55. Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

56. Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

57. Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

58. Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

59. Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

60. Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

61. Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

62. O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

63. Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

64. Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

65. Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

66. Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

67. Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

68. Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

69. Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

70. Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

71. K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

72. Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

73. Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

74. Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

75. Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

76. Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

77. Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

78. Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

79. Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

80. Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

81. Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

82. Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

83. Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

84. Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

85. Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

86. Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

87. Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

88. Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

89. Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

90. Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

91. Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

92. Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

93. Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

94. Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

95. Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

96. Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

97. Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

98. Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

99. Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

100. I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

101. Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

102. Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

103. Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

104. Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

105. Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

106. Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

107. Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

108. Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

109. Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

110. Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

111. Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

112. Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

113. Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

114. Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

115. Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

116. Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

117. Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

118. Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

119. Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

120. Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

121. Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

122. Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

123. Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

124. Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

125. Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

126. Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

127. Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

128. A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

129. Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

130. Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

131. Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

132. Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

133. Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

134. Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

135. Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

136. Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

137. Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

138. Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

139. Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

140. Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

141. Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

142. Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

143. Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

144. Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

145. Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

146. K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

147. Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

148. Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

149. Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

150. Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

151. Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

152. Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

153. Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

154. Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

155. Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

156. Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

157. Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

158. Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

159. Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

160. Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

161. Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

162. Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

163. Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

164. Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

165. Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

166. Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

167. Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

168. Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

169. Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

170. Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

171. I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

172. Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

173. Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

174. Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

175. Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

176. Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

1. Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

2. Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

3. Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

4. Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

5. Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

6. Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

7. Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

1. Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

2. Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

3. Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

4. Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

5. Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

6. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

7. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

8. Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

1. Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

2. A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

3. Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

4. Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

5. Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

6. Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

7. Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

8. Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

9. Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

1. Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

2. Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

3. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

4. Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

1. Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

2. Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:

3. Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;

4. Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;

5. Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

6. Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.

7. Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.

8. Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.

1. Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.

2. Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.

3. Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.

4. Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.

5. Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.

1. Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

2. Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

3. Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

4. Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

5. Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

6. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

1. Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

2. Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

3. Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

4. Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.

5. Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.

1. Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

2. Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.

3. Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.

4. Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.

5. Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

6. A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

1. Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

2. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

3. Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

4. Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

5. Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

6. Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

7. Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

8. Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

1. Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

2. Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

3. Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

4. Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

5. Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

6. Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

7. Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

8. Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

1. Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

2. Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

3. Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

1. Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

2. Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

3. Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

4. Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

5. Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

6. Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

7. Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

8. Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

9. Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

10. Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

11. Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

12. Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

13. Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

14. Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

15. Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

16. A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

17. Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

18. Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

1. Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

2. Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

3. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

1. Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

2. Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:

3. Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.

1. Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,

2. Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.

3. Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.

4. Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.

5. Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.

6. Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.

7. Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

8. Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.

9. Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.

10. Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,

11. Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.

12. A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.

13. Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.

14. Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.

15. Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,

16. Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.

17. Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.

18. Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.

19. Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.

20. Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.

21. Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.

1. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.

2. Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

3. Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

4. Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

5. Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

6. Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

7. Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

8. Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

9. Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

10. Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

11. A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

12. V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

13. Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

14. A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

15. A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

16. Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

17. Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

18. A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

19. Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

20. Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

21. A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

22. V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

23. Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

24. A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

25. Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

26. Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.

1. Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2. Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3. A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4. Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5. Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6. Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7. Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8. Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9. Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

1. Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.

2. Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.

3. Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.

4. Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.

5. A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,

6. A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.

7. Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.

8. Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.

1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4. Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5. Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17. Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18. Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19. Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20. Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21. Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22. Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23. Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24. A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

1. Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

3. Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

4. Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

5. Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

6. Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.

7. Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

8. Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

9. Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

10. Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

11. Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

12. Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

13. Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ]

1. Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

2. Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

3. Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

4. Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

5. Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

6. Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

7. Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

8. Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

9. Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

10. Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

1. Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

2. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

3. Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

4. Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

5. Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

6. K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

7. Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

1. Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

2. A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.

3. Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,

4. Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

5. Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,

6. Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.

7. Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.

8. Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.

9. Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.

10. Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.

11. Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.

12. A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.

1. Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2. Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3. Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4. Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5. Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6. Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7. Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8. Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10. Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11. Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12. Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13. Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14. Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15. Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

1. Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.

2. Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.

3. Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.

4. Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.

5. O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.

6. A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.

7. Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:

8. Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.

9. Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.

10. Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.

11. Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,

12. Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.

13. Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.

14. Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.

15. Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.

16. Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.

17. Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.

18. Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.

19. Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.

20. Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.

21. Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky.

1. Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

2. Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

3. Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

4. Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

5. Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

6. Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

7. Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

8. Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

9. Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

10. Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.

1. Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.

2. Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,

3. Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

4. Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.

5. Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.

6. Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.

7. Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,

8. Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

9. Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.

10. Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.

11. Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.

12. Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.

13. Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.

14. On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.

15. On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

16. Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

17. Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

18. Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

19. Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.

20. Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.

1. Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.

2. Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho.

3. Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.

4. Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.

5. Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.

6. A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.

7. Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,

8. Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,

9. I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové,

10. Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé,

11. Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země,

12. Mládenci, též i panny, starci s dítkami,

13. Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.

14. A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah.

1. Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.

2. Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém.

3. Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu.

4. Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením.

5. Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých.

6. Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich,

7. K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů,

8. K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými,

9. K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.

1. Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho.

2. Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho.

3. Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru.

4. Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany.

5. Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné.

6. Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.

Significados: Nebo, Efraim, Hermon.

Você está lendo Salmos na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 150 capítulos, e 2461 versículos.