Salmos

1. Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

2. Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

3. Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

4. Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

5. Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

6. Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

7. Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

8. Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

9. Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

10. Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

11. Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

12. Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

13. Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

14. Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

15. Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

16. Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

17. Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

1. Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2. Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3. Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4. Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5. Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6. Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7. Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8. Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9. Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10. Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11. Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13. Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14. Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15. Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16. Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

1. Žalm a píseň, ke dni sobotnímu.

2. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

3. Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

4. Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

5. Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

6. Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

7. Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

8. Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

9. Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

10. Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

11. Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

12. I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

13. Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

14. Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

15. Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ]

1. Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.

2. Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.

3. Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

4. Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

5. Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.

1. Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2. Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3. Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4. Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5. Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6. Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7. Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8. Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9. Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10. Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11. Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12. Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13. Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14. Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15. Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16. Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17. Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18. Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19. Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20. Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21. Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22. Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23. Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

1. Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2. Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3. Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4. V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5. Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6. Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7. Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8. Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9. Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10. Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11. Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

1. Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.

2. Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.

3. Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.

4. Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.

5. Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.

6. Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.

7. Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.

8. Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.

9. Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země.

10. Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.

11. Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.

12. Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,

13. Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.

1. Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství.

2. Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.

3. Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho.

4. Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se.

5. Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země.

6. Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.

7. Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.

8. To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine.

9. Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy.

10. Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.

11. Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce.

12. Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho.

1. Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho.

2. V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou.

3. Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho.

4. Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte.

5. Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte.

6. Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem.

7. Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.

8. Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte,

9. Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti.

1. Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země.

2. Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi.

3. Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest.

4. Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš.

5. Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest.

6. Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal.

7. V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal.

8. Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich.

9. Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.

1. Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země.

2. Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním.

3. Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho.

4. Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.

5. Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.

1. Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.

2. Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.

3. Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.

4. Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.

5. Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.

6. Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.

7. Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.

8. Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.

1. Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

2. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

3. Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

4. Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

5. Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

6. Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

7. Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

8. Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

9. Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

10. Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

11. Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

12. Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

13. Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

14. Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

15. Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

16. Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

17. Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

18. Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

19. Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

20. Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

21. Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

22. Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

23. Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

24. Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

25. Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

26. I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

27. Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

28. Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1. Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.

2. Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,

3. Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,

4. Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

5. Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.

6. Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.

7. Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.

8. Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.

9. Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.

10. Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.

11. Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.

12. A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.

13. Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.

14. Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

15. Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

16. Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.

17. Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,

18. Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.

19. Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.

20. Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.

21. Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.

22. Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.

1. Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2. Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

4. Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

5. Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

6. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

7. K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

8. (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9. Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

10. Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

11. A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

12. Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

13. Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

14. Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

15. A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16. Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17. Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

18. Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

19. Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

20. Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

21. Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22. Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

23. Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

24. Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

25. V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

26. Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

27. Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

28. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

29. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

30. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

31. Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32. On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

33. Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34. Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

35. Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

1. Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

2. Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

3. Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

4. Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

5. Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

6. Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

7. Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

8. Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

9. Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

10. Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

11. Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

12. Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

13. Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

14. Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

15. Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

16. Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

17. Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

18. Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

19. Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

20. Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

21. Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

22. Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

23. Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

24. Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

25. Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

26. I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

27. Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

28. Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

29. Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

30. Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

31. Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

32. Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

33. Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

34. Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

35. I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

36. Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

37. Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

38. Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

39. Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

40. K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

41. Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

42. Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

43. Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

44. A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

45. Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

1. Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3. Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5. Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6. Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8. A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9. Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12. A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13. Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14. Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15. I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17. Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19. Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21. Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22. A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23. Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26. A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27. A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30. Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34. K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35. Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36. A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38. A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39. I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41. A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42. A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44. A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

45. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46. Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47. Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Significados: Nebo, Samuel.

Você está lendo Salmos na edição CZECH-BKR, Czech BKR, em Tcheco.
Este lívro compôe o Antigo Testamento, tem 150 capítulos, e 2461 versículos.